MAPA PRO NAVIGACI   TRASA

[úvod] [1] [2] [3] [4] [5] [6] [7] [8] [9] [10] [11] [12] [13] [14] [15] [16] [17] [18] [19] [20] [21] [22] [23] [24] [25] [26] [27] [28] [29] [30] [31] [32] [33] [34] [35] [36] [37] [38] [39] [40] [41] [42]


6. DEN, 23. 2.2001, PÁTEK - SYDNEY, ČÁST ČTVRTÁ (BONDI BEACH)

Dnešní den jsme s Pavlem pojali vyloženě odpočinkově a tak jsme se rozhodli před aktivně stráveným víkendem v Modrých horách trochu lenošit. Vyrážíme tedy tentokrát sami na druhou stranu než obvykle, ne do centra, ale na Coogee Beach. Stejnou cestou, jako nás v úterý večer hnal Honza, ale v obráceném směru a v o poznání pomalejším a lidštějším tempu, se vydáváme poznávat jižní pláže, Southern Beaches, s cílem na světoznámé Bondi Beach. Tady si leháme do rozpáleného písku a koupeme se a blbneme v docela velkých příbojových vlnách. Je to paráda. Na koupání je oficiálně vyhrazený asi 50 m široký kus pláže, ohraničený dvěmi červeno-žlutými vlajkami. Tento prostor je hlídán záchranáři Lifeguards a je považován za bezpečný i z hlediska nebezpečných zpětných a bočních proudů, tzv. rifs. Sílu a výskyt těchto proudů a stejně tak i velikost vln hlásí každý den v rádiu. Je to hlavně pro surfaře, pro které je Austrálie rájem a kteří mohou surfovat téměř všude, s výjimkou výše popsaných částí pláží. A tak je to po celém pobřeží Austrálie.

Po pozdním obědě, který tlačíme v jednom z mnoha altánků nad pláží a s výhledem na moře, zůstáváme stále na Bondi Beach a lenošíme. Až k večeru nasedáme do autobusu číslo 380 a jedeme na Oxford Street, kousek od Honzovy práce. Ještě posíláme pár e-mailů než dorazí Karen. Pak se všichni naložíme do auta, prostoru nic moc, ale nějak to zvládneme, a vyrážíme do Blue Mountains, kde strávíme celý víkend. Modré hory leží asi 100 km západně od Sydney a až k jejich úbočí vede dálnice, pak už jenom klikatící se, ale celkem široká silnice. Už za tmy projíždíme Katoombou a Blackheath a odbočujeme z hlavní do Megalong Valley, kde budeme nocovat. Jedeme na jisto na tábořiště, které Karen už zná. Jakpak by ne, když tu přes půl roku bydlela - zná to tu jako své boty. Ještě se navečeříme, trochu pokecáme u portského a jdeme spát. První noc v australské divočině pod eukalypty. V noci trochu cítím den strávený na sluníčku, spálený přitom nejsem, ale v hlavě to cítím. A to jsem měl klobouk. Jenže jsme byli celý den na pláži a sluníčko se odráží i od písku. Naštěstí to bylo naposledy, pak už si hlava přivykla.